Toxicita mědi u ovcí !

          Měď (Cu) se řadí mezi důležité mikroprvky, které zvíře potřebuje ke svému životu. Je součástí a aktivátorem v mnoha enzymech nebo metaloenzymech. Je důležitá pro tvorbu pigmentu, elastinu, kolagenu, ovlivňuje metabolismus kostí, reprodukční funkce, krvetvorbu, keratinizaci chlupů i činnost nervové soustavy. Nejvyšší koncentrace mědi je ve vnitřních orgánech, jako jsou játra, ledviny, slezina nebo srdce. Nedostatek se projevuje poruchou pigmentace, plodnosti (raná embryonální mortalita), anémií nebo osteoporózou. Nadbytek mědi je spojován s dystrofií (nekrózou) jater, hemolýzou (porušení membrány) erytrocytů, žloutenkou a hemoglobinurií (hemoglobin v moči).

  Otrava je způsobena zvýšením absorpce nebo retence mědi. Maximální tolerovaná koncentrace Cu je výrazně rozdílná v závislosti od druhu zvířat. Je to pravděpodobně způsobené geneticky podmíněnými rozdíly v zadržení Cu v játrech, jako i mechanizmem jejího vylučování přes žlučník. Nejcitlivější jsou k otravě mědí ovce, protože přebytečnou měď vylučují z těla velmi pomalu v důsledku neefektivního vylučovacího mechanismu. Všechny ovce bez ohledu na plemeno jsou vnímavější k otravě mědí než kozy nebo jiná domácí zvířata. Pro chronickou otravu se uvádí 3,5 mg/kg. Ostrovní jemnovlnná plemena jsou k otravě mědí nejnáchylnější, typicky se uvádí plemeno Texel, citlivé jsou také Soay (primitivní plemeno ze Skotska) a ovce z ostrova North Ronaldsay (opět primitivní plemeno), dále merino, pak některá kontinentální plemena, jako je Charolais. Rozdíl mezi plemeny ovcí v obsahu mědi v plasmě uvádí NRC norma (Nutrient requirements of sheep, 1982). Ovce plemene Landrace měly nižší koncentraci Cu než ovce plemene Merino a ty měly nižší než některá britská plemena. Existuje vysoká dědivost pro tuto vlastnost. Rozdíly mezi plemeny se zjistily i u skotu. Náchylnost na otravu mědí je také popisována u psů (Bedlington teriér, labrador, westík, americký kokršpaněl, dobrman, skajteriér, vlčí špic) a člověka (Wilsonova choroba). 

Příznaky dle forem

  • Akutní – I. fáze: těžký zánět žaludku a střev, slabost, apatie, zvracení (modrozelená barva), kolika, krvavý průjem, žíznivost, dehydratace. II. fáze: rozpad červených krvinek, bledost, žloutenka, selhání jater, později ledvin. Úhyn většinou ve fázi I.  

  • Chronická – častější výskyt, spouštěč stres, nahromaděná měď v játrech se uvolní do krve a způsobí otravu. Způsobí rozpad červených krvinek, dále pak žloutenka, slabost, krev i moč mají hnědou barvu. 

Terapie

Živočišné uhlí a salinická projímadla (obsahují soli a minerální látky). Použití fyziologického roztoku není vždy efektivní. Podpůrné kapačky, vitamin C, E a zinek. Celkově prognóza pro danou léčbu není příznivá. 

Prevence:

Mimo hlídání hladiny Cu v krmivu, nepoužívat např. prasečí kejdu na pastvině pro ovce.

(Vloženo 20. 11. 017)